Proč je důležité odpočívat

Lehnout si? Číst si? Jít běhat? Meditovat? V hlavě nám vyskakují desítky věcí, které musíme stihnout. A které jsme ještě nestihli (ale měli jsme je v plánu). Nemůžeme si dovolit odpočívat… „teď“. Ruku na srdce, jak často se objevuje kouzelné slovní spojení „teď nemůžu“ ve vašem životě? A jak dlouho vaše „teď nemůžu“ obvykle trvá? Moje „teď nemůžu“ trvalo většinou několik týdnů až měsíců a vyskytovalo se třikrát až čtyřikrát do roka. Ano, počítáte správně, téměř celý rok. 

Člověka do nabíječky nestrčíš

Auto bez benzínu nepojede. Naše tělo bez odpočinku ano. Otázka je, jak dlouho? A s jakými důsledky? A kdy si jich všimneme?

Je zajímavé, jak jednoduše vidíme nutnost nabití baterek v jiném kontextu a vůbec ho nezpochybňujeme. Vybila se vám baterie v telefonu? Nefunguje? Použijeme nabíječku a čekáme. Proč to tak nefunguje s námi? Proč nám nejde se zastavit? Nebo alespoň zpomalit?

Super(wo)man neexistuje

V kolečku „nastavuju, nestíhám, spěchám“ jsem žila roky. Zvládala jsem exponované pozice, péči o své dvě batolecí děti, sem tam jsem si do toho střihla soukromý projekt, nemohla jsem chybět v zájmových skupinách… Byla jsem hrdá, když mi lidi říkali, že jsem superwoman. Často jsem pracovala do noci. Moje hlava nešla vypnout, a tak jsem si místo spánku brala do ruky štětec a plátno a další dvě tři hodiny jsem malovala, než se tělo a mysl totálně unavily a já mohla jít konečně spát.

Žádný člověk není perpetuum mobile. A tak mě po letech ignorování drobných zdravotních obtíží dohnalo vyčerpání. Všimla jsem si toho na schůzkách. Každá maličkost mě rozhodila. Jsem přirozeně citlivá, takže moje první reakce nebyly výbuchy hněvu, ale pláč a lítost. Stupňovalo se to. Ztratila jsem schopnost být kreativní. Všechno mi trvalo neskutečně dlouho. Těžko jsem se rozhodovala a stále jsem zvažovala různá pro a proti. Přišla paralýza, vyčerpání. Moje „hodné“ děti začaly neskutečně „zlobit“. Najednou odpočinek nebyl nikde. Všude byl jen nekončící stres. Začala jsem pochybovat sama o sobě. Všude kolem zbyla jen beznaděj a bezmoc. Úroveň mojí spokojenosti klesla hluboce pod bod mrazu. Nebyl den, abych nepřišla domů a nestěžovala si na to, co se mi stalo. 

První krok nemusí být správný, ale je důležitý

Když mi kolega doporučil Bachovy esence na nervy, řekla jsem konečně „dost“. Věděla jsem, že potřebuju pomoct. O světě duševního zdraví jsem nic nevěděla. Potřebuju kouče? Psychologa? Psychiatra? Psychoterapeuta? Jaký je v tom všem rozdíl? 

Přišel mi do cesty kouč. Najednou mě někdo vyslechl, dal mi reflexi mé situace. Zastavil mě. Zaměřila jsem se na to, co v životě chci. V čem vynikám. Uvědomila jsem si momenty, které mě vyčerpávají. Změnila jsem práci. Přestala jsem se vyčerpávat? Samozřejmě, že ne. Byla jsem o kapku šťastnější, že jsem opustila pro mě toxické prostředí. Změna práce nezlomila můj silný vzorec a přesvědčení „zvládnu vše“ ani nezmenšila jeden z mých nejsilnějších talentů Maximizer (test Strengthsfinder od Gallupa). Vyčerpávat jsem se nepřestala hned, ale postupně jsem změnila mnoho svých návyků.

Vyhoření není jediný důsledek

Kdybych se vás zeptala, k čemu je důležitý odpočinek, vsadím se, že hned víte, aniž byste příliš zkoumali studie na toto téma.

1. Chronický stres a přepracování mohou vést k vyhoření. Vyhoření není stav. Není to jednička a nula. Vyhoření je postupný proces a záleží jen na vás, kdy si ho všimnete a kdy (nebo jestli) ho zastavíte. Vyznačuje se únavou, přecitlivělostí, nechutí, demotivací, sníženou efektivitou v práci. Často má tento stav i fyzické důsledky. V krajním případě vás tělo jednoduše vypne. Ráno nevstanete. Bez varování. Ruku na srdce, varování je mnoho, ale vy je přehlížíte. 
2. Vlivem vyčerpávání se dochází ke snížení kognitivních funkcí. Ty nám umožňují běžně fungovat v našem životě. Zahrnují schopnost chápat, pamatovat si, učit se, rozhodovat, udržet pozornost. Ale také třeba řešit problémy. A těch je mimo jiné i vlivem chronického stresu kolem nás čím dál víc. 
3. Přepracovanost může také snížit kreativitu, protože mozek nemusí mít čas nebo energii na nekonvenční myšlení nebo generování nových nápadů.
4. Chronický stres může způsobit změny ve struktuře a funkci mozku, které zvyšují riziko vzniku úzkostí a depresí.
5. Přepracování vede k nespavosti nebo jiným poruchám spánku. Nedostatek spánku může mít negativní vliv na kognitivní funkce a duševní zdraví. Ano, spirála se roztáčí.